Máte na půdě kunu? Několik tipů, jak donutit nezvaného hosta k odchodu
Kuna rozhodně nepatří k nájemníkům, kterých byste si ve svém domě nevšimli. Dává o sobě hlasitě vědět, a to nejen v době páření, ale prakticky každou noc. Na rozdíl od kočky, která umí našlapovat téměř neslyšně, kuna docela hlasitě dupe. Jestliže máte na půdě celou kuní rodinu, možná víte, co jsou to bezesné noci.
S řešením ale musíte začít co nejdřív, protože zbavit se kuny na půdě není záležitost jednoho dne ani týdne. Tady je pár rad a tipů, jak na to.
Pokud máte žaludek na to nevítaného živočicha fyzicky zlikvidovat, měli byste vědět, že zákon povoluje lovit kunu skalní, jak zní její odborný název, od začátku listopadu do konce února. Celoročně ji můžete lovit jen v oblasti výskytu tetřeva hlušce, tetřívka obecného, jeřábka lesního a koroptve polní. Lovit znamená buď zastřelit, nebo odchytit do pasti. Do želez se kuna chytat nesmí, bylo by to podle litery zákona trýznění.
Pes, vůně, spreje, hluk
Vyzkoušejte metodu pes. Psa se kuny přirozeně bojí. A pokud si pes – nejlépe lovecký – půdu označkuje jako své teritorium, kuna by měla zareagovat tak, že si najde domov jinde. Samozřejmě, není vždy snadné přimět psa vylézt na půdu a značkovat. O tom, jak udělat schody na půdu, aby po nich mohl vylézt i pes, se dočtete zde.
Další věc, kterou kuna nemá ráda, jsou silné vůně. Použít se dá voňavka od tety, která vám stojí doma na polici a víte, že její použití by vám mohlo komplikovat vztahy s přáteli i rodinou, zkrátka proto, že nevoní, ale doslova páchne. Když se vám osvědčí na půdě, určitě si ji zamilujete. Jediný problém může nastat, když si na ni kuna zvykne a přestane ji vnímat. Bohužel i to se může stát.
Odpuzovače jsou další zbraní v boji s touto šelmou z čeledi lasicovitých. Jedná se o odpuzovače světelné nebo ultrazvukové. Jsou o poznání nákladnější než levná napodobenina značkového parfému, výsledek ale může být lepší. Okamžitý zázrak ovšem nečekejte. Některé kuny se podařilo odpuzovačem zahnat, jiné se s ním naopak naučily v dobré symbióze žít. Možná jste už pochopili, že přizpůsobivost je jednou z nejdůležitějších vlastností kuny skalní. Jestli je dobrá, nebo zlá, záleží na úhlu pohledu. Z hlediska kuny rozhodně velmi užitečná.
Ale ještě vydržte. Existují i další tipy, které některým protikunním bojovníkům zafungovaly. Tak například hluk. Ten kuna prý nesnáší a alergická je na něj hlavně ve dne, když se chce v klidu vyspat. Tak neváhejte a vyrazte na půdu s rádiem nebo rovnou s televizí. Větší úspěch budou mít určitě regionální stanice s dlouhými bloky reklam, neustále pokřikujícím moderátorem a písněmi některých našich zpěváků, výběr ponecháme na vás. Tato metoda prý dokázala usmrtit nejen hejna kun, ale reagují na ně i hlodavci, kteří svižným spartakiádním krokem opouštějí v celých hejnech dosavadní bydliště a stěhují se k sousedům. Pokud jde o televizi, vražednější účinky než nudné zpravodajství na ČT by mohla mít i jedna nejmenovaná televizní stanice. Tato metoda ale klade nemalé nároky na majitele domu. Aby to vše fungovalo, musí být hlasitost rádia, televize či jiného zdroje zvuku na nejvyšším možném stupni. Že se to dá těžko vydržet déle než jeden den, dokazují čile se množící kolonie kun nad hlavami lidských obydlí.
Vlasy, chlorové vápno, lví lejno nebo past?
Ale ne, stále ještě není důvod propadnout beznaději. Jsou tu další lidové i odborné nápady, jak se nenechat vyštvat z vlastního domu malým chlupatým zvířetem.
Tak například vlasy. Podle některých názorů jsou lidské vlasy kunám odporné, a to bez ohledu na to, kdy je jejich majitel naposledy myl. A existují skutečně i zprávy o tom, že rozvěšené lidské vlasy způsobily kuní exodus. Takže teď záleží na tom, jak prostornou máte půdu a jak početnou a vlasatou rodinu v domě pod ní. Jediný problém může vzniknout ve chvíli, kdy vzbudíte u lidí ve svém okolí podezření, že se celá vaše rodina přidala k hnutí skin heads nebo že snad nedejbože máte vši. Všechno se dá ale vysvětlit a ostříhané vlasy zase dorostou. Na otázku: „Nemáte vši?“ jednoduše odpovíte. „Ne, máme kuny,“ a pak budete v klidu pokračovat v rozhovoru o počasí nebo politice. Sousedi i přátelé si postupně zvyknou.
Chlorové vápno. To je další z variant, jak vyzrát na kunu, která je prý poměrně čistotné zvíře. Záchod si většinou nevytvoří u sebe doma, ale před vašimi dveřmi. A když by se jí na tlapky dostalo vápno, mohlo by ji to dost rozhodit. Olizování tlapek by pro ni bylo hodně nepříjemné.
Podobně nechutná jako vápno je pro kunu i nafta nebo naftalín. Zkuste roztrhat staré prostěradlo, namočit kousky do nafty a rozházet po půdě. Zápach by mohl kunu vypudit.
Pokud ale chcete být šetrní k přírodě a chemikálie se vám příčí, je tu eko varianta v podobě lvího trusu. Jak se k němu dostanete? Než odjedete do Afriky, zeptejte se chovatele v nejbližší zoo. Kyblík exkrementů tohoto krále pustiny pak vyklopíte na půdu. Jestli bude jejich zápach menší než ten z kuních bobků, to si nejsme jistí. Ale pokud pomůže vystrnadit neplatiče v podkroví, máte vyhráno. Možná ale bude nutné tento zákrok preventivně zopakovat, aby se rodina malých šelem s dlouhými ohony nezkusila vrátit zpět.
Nevzdávejte to!
No a nakonec ta nejméně humánní metoda – past. Je prý taky nejdražší, ale podle zkušeností lidí prý zaručená. Nastražíte past a čekáte a čekáte. Jednou se snad kuna chytí. Pak ji třeba odvezte někam hodně, ale hodně daleko.
Všechny nápady, rady a triky můžete samozřejmě libovolně kombinovat a nekonečně dlouho opakovat. K tomu zkusit zjistit, kudy se kuny do domu dostávají, a pokusit se jim přehradit cestu. A při tom všem neztrácet důvěru v to, že jednou budete váš dům zase obývat jen vy, lidé. Rozhodně ten boj nevzdávejte!
A důležitá rada na konec. Kdyby vás náhodou napadlo jít na to od lesa, s kunou se spřátelit a pak se s ní po dobrém domluvit na změně bydliště, nedělejte to. Kuna vás totiž začne citově vydírat a už se jí nikdy nezbavíte.
