Starožitnost - ano či ne?
Jako „starožitnosti“ se na českém trhu označují předměty umělecké a zároveň historické hodnoty s datem výroby či vzniku před rokem 1945. Někdy se ale uvádí rok 1950 nebo i datum mladší.
Do procesu určování ceny vstupuje ale i mnoho dalších skutečností. Důležitou roli hraje například výjimečnost předmětu i jaký je o něj v daném období zájem. Petr Novák, obchodník ve starožitnostech vysvětluje: „Starožitnosti podléhají módě a ceny se mohou velmi dramaticky měnit. Co bylo včera levné, může být dnes doslova exkluzivním zbožím a opačně to platí zrovna tak.
Jak poznám, že mám doma vzácnou věc?
Poznáte to nejspíš intuitivně, citem. Oficiálně je za starožitnost považována věc starší padesáti let, která má nějakou uměleckou a estetickou hodnotu. Mluvíme ale o užitém umění, malba totiž stojí trochu stranou. Nicméně i přesto existují věci, které na první pohled splňují pouze tu hranici stáří, uměleckou a estetickou hodnotu nemají, a přesto jsou pro sběratele hodnotným artiklem. Jde například o zámky, které se dělaly na truhly nebo klíče do těchto zámků.
Falsum nebo padělek?
I když jsou slova v mezititulku synonyma, pro laika často bývá složité rozlišit vzácný předmět z půdy, sklepa či komory od obyčejného výrobku denní potřeby nemající valnou hodnotu. Pro zjištění pravosti je nutné požádat odborníka nebo soudního znalce.
Nejlepším způsobem, jak zjistit více o nalezené starožitnosti, je daný předmět vyfotografovat a s fotografií obejít několik starožitností nebo zavítat na specializovaný veletrh. Takto získáte prvotní nástřel toho, co máte doma za skvost a jakou by mohl mít zhruba hodnotu. Rozhodně se nedoporučuje vzít starožitnost a zajít do prvního nejbližšího starožitnictví. Rovněž se vyvarujte nutkání prodat danou věc prvnímu kupci, který o ni projeví zájem. Existuje reálná možnost, že předmět může mít hodnotu daleko vyšší než je vám nabízena. Vyplatí se počkat.
