Zatočte s rosením oken dřív, než se vám v bytě rozleze plíseň. Existuje několik možností
V drtivé většině případů je na vině orosených oken špatné větrání. Lidé mají pocit, že větrat v zimě je neekonomické, protože se zbytečně připravují o drahocenné teplo. Jenže větrat se musí i v zimě. Krátce, ale intenzivně. Metod, jak zatočit s vysráženou vodou na oknech, však existuje více.
Nejčastěji se okna rosí v zimě
Možná jste si všimli, že vůbec nejčastěji se okna rosí na podzim a v zimě. Je to proto, že čím je vyšší vlhkost vzduchu v interiéru, tím existuje větší pravděpodobnost, že se okna orosí. A právě na podzim a v zimě teplejší vzduch v místnosti absorbuje více vlhkosti než studený. Častěji se také okna rosí v noci. Není se co divit, když jen v noci se do vzduchu uvolní 0,5 l vody na osobu.
Vzduch v místnosti zkrátka dokáže přijmout pouze určité množství vlhkosti. Jakmile přítomná vlhkost přesáhne tuto hranici (rosný bod), na nejchladnějších plochách v místnosti se kondenzovaná vlhkost vysráží a následně přetvoří v rosu, jinovatku, případně stékající kapičky vody.
Udržujte stabilní teplotu
Chcete-li zabránit kondenzaci vody, potom udržujte teplotu v pokoji co nejstabilnější. Cíl, na který byste se měli zaměřit, je teplota 21 °C a vlhkost by měla pokud možno dosahovat 40 až 50 %. Pokud vytvoříte takovéto prostředí, nebudete mít s kondenzací vody na okenních sklech žádné problémy.
Pravidelné větrání
Pokud přeci jen spatříte na oknech krůpěje vody, je to signál, abyste rychle vyvětrali. Optimální je větrat třikrát až čtyřikrát denně, a to po dobu alespoň pěti minut. Otevřít okno jen na ventilačku však nestačí. Důležité je vytvořit průvan, aby se vzduch dokonale vyměnil. Tímto krátkým, ale efektivním větráním docílíte toho, že se u vás v pokoji neochladí. A nebojte, větráním v zimě vám žádné peníze komínem nevyletí. Naopak. Voda, která je obsažena ve vzduchu, do sebe pojímá zbytečně mnoho tepla.
Zapomeňte na mikroventilaci
U moderních oken lze obvykle nastavit takzvanou mikroventilaci. Tu ale v zimě rozhodně nepoužívejte. Výměna vzduchu v tomto případě probíhá pomaleji, takže abyste opravdu dokonale vyvětrali, musí být okno otevřené delší dobu. Mezitím stěny v místnosti vychladnou a ohřátí čerstvého vzduchu opět trvá déle, což se samozřejmě negativně podepíše na vašich výdajích za vytápění. Navíc právě tehdy, když teplota vnitřního povrchu okna klesne, se okno orosí. V létě větrání na mikroventilaci nevadí.
Jak rosení oken předejít
Existuje mnoho dalších vlivů, které nepříznivě ovlivňují výskyt kondenzace. Patří mezi ně například:
- velká hloubka vnitřního parapetu
- zakrytý radiátor
- stažené a zavřené interiérové žaluzie
- zatažené závěsy
Tyto, ale i další faktory zabraňují vzduchu, aby cirkuloval, čímž je riziko kondenzace opět větší.
Přípravek proti rosení oken moc nefunguje
Existuje také spousta přípravků slibujících odstranění problému rosení oken. Ty však fungují, pokud tedy vůbec, pouze povrchově, příčinu problému ale neodstraní. Své využití najdou spíše u vozidel. Pokud ale pomocí nich chcete vyřešit problém s mokrými okny, budete asi zklamaní. Peníze za tyto přípravky jde přitom určitě využít i lépe.
Časté chyby u novostaveb
V současné době je trendem, že se okna osazují do vnějšího líce stavby. Takto umístěné okno ovšem automaticky zaručuje problém kondenzace právě v místě, kde je okno napojeno na obvodový plášť. Je důležité, aby okna byla osazena tak, aby šlo spojení zateplit a nevznikaly tak zbytečné problémy. Čím blíže k vnitřnímu líci pláště bude okno osazeno, tím více bude zajištěno, že se kondenzace neobjeví, a to především v případech konstrukcí, které jsou nezateplené.
Mění se i postup stavby nových domů. Neustále se spěchá dopředu a objevuje se tak velká snaha, aby byla okna osazena ještě před zimou. V zimním období je totiž většinou přání pokračovat s vnitřními pracemi. To ovšem není zrovna nejvhodnější způsob, protože se tím uvnitř stavby ze stavebních prací zadržuje vlhkost. Po dokončení stavby může trvat mnoho let, než v interiéru vlhkost dosáhne žádaných 40 až 50 %.
Nejčastější chyby u rekonstrukcí
V objektech, které prošly rekonstrukcí, je stav o něco odlišný. Většinou se okna zasazují do stavby, ve které již je optimální vlhkost.
U starších objektů, které ještě mají původní a zdvojená okna, se stává častou chybou, že nová moderní okna jsou osazena do vnějšího líce masivního obvodového pláště. Lepším řešením je však osazení oken zhruba do poloviny tloušťky obvodového pláště. To znamená do místa, kde se předtím nacházelo vnitřní zdvojené okno. Dále je pak nutné, aby detail napojení okna na stavbu byl zateplen.
Zdroj: homerepairgeek.com, planetaoken.cz, weathertightcorp.com.
