Rozbahněné cestičky na zahradě nejsou hezké ani praktické. Vybudujte si místo nich chodníček
Zahradní chodníček by měl být součástí každé zahrady. Podle čínského učení feng šuej představují chodníčky symbol vodního toku. Měly by se příjemně vlnit a obsáhnout i odlehlejší kouty zahrady.
Kudy chodníčky vést, poznáte snadno. Pokud se totiž po zahradě běžně pohybujete, zcela přirozeně v ní vyšlapete pěšinky. Vedou tam, kam nejčastěji chodíte. Nejlepší je pak tyto pěšinky zpevnit. Pokud máte zahradu teprve krátce a pěšinky jste si ještě nevyšlapali, musíte se nad jejich vytvořením více zamyslet.
Dva typy pěšinek
V zásadě existují dva typy zahradních chodníčků. V prvé řadě by cestičky měly vést od domu k dalším funkčním objektům v zahradě - k posezení, k altánu, zahradnímu domku na nářadí, kůlně, udírně, kompostu a podobně. Pak je ale vhodné vybudovat zahradní chodníček takzvaný vyhlídkový, který vás zavede k nejzajímavějším místům zahrady. Může se vinout třeba kolem jezírka, k bylinkovému záhonu, ke skalce nebo tam, kde pěstujete šťavnaté ovoce. Tento typ cestiček by měl plnit především relaxační funkci zahrady.
Chodník by měl splynout
Při budování zahradních cestiček a chodníků byste měli vždy pamatovat na to, že jde o poměrně výrazný stavební prvek, který bude plnit i funkci estetickou. Zvolte proto materiál a vzhled tak, aby do vaší zahrady co nejlépe zapadl a doslova s ní splynul. Snažte se zachovat jeden styl. To ale neznamená, že chodníček musí být v celé zahradě jen z jednoho materiálu. Klidně někde může být cestička tvořena kameny či oblázky, jinde kůrou, pískem, větvičkami či jehličím.
Rozličné materiály
Při budování chodníčku byste měli v prvé řadě vědět, jaký materiál hodláte zvolit. Někdo vsadí na ty přírodní, o kterých jsme se zmiňovali výše, někdo dá zase přednost praktickému materiálu, který poskytne schůdnost a bezpečnost za každého počasí.
V malých zahradách působí dobře úzké cestičky tvořené nášlapnými kameny nebo dřevěnými kolečky. Levnou variantou jsou pěšiny tvořené pískem. Obvykle se používá směs písku a zeminy, chodníčky však vyžadují více péče, prorůstá jimi pevel, a navíc jej déšť splavuje, takže budete muset materiál doplňovat.
Kámen
Pokud se rozhodnete pro kámen, rozhodně neuděláte chybu, protože zapadne do každé zahrady. Někdo zvolí kamennou dlažbu, jiný chodníček jen vysype kamenným šterkem nebo oblázky. Výsledný vzhled ovlivní i to, pro jaký druh kamene se rozhodnete. Nejčastěji se používají pískovce, vápence, opuky, zelená a černá břidlice, žula, porfyr nebo čedič.
Cihly
Jestliže máte dostatek cihel, můžete k vytvoření zahradního chodníčku použít i tento materiál. Musí jít ale jen o pálené cihly, ostatní by se vlivem vlhka rychle rozpadly. Pokud se vám líbí červená barva, ale staré cihly nemáte, můžete použít i dlažbu z pálené cihly. Kvůli kluzkosti povrchu nevolte keramiku glazovanou, ale se zdrsnělým povrchem. Chodníčky z pálené cihly skvěle ladí s klasickým stavením, ale zapadnou i do modernější zahrady.
Beton
Hezky působí také chodníčky z betonu. Nemusí mít jen klasickou šedou barvu, existuje také betonová dlažba, která imituje dřevo, valouny, cihly nebo antickou dlažbu. Vrchní část je protiskluzová, bývá posetá kamínky. Dokáže být barevně i tvarově rozmanitá a patří mezi nejlevnější. Beton je praktický a pevný, ale počítejte s tím, že se v něm mohou kvůli jeho poréznosti časem usadit rostliny.
Dřevo
Dřevo působí velmi přirozeně, ale i přes impregnaci rozhodně nevydrží tak dlouho jako třeba kámen. Do vlhkých míst vhodný není, tedy pokud nepoužijete speciální exotické dřeviny. Dřevěná prkna či špalky je třeba položit do propustného podloží.
Kamenný koberec
Použít můžete také kamenný koberec pro nezpevněné povrchy. Je tvořený říčními oblázky, které jsou smíchané s přírodní pryskyřicí, na výběr je mnoho odstínů. Jeho údržba je nenáročná, navíc dobře odolává mrazu. Na rozdíl od přírodních kamenů nechladí, takže i chůze na boso je po něm příjemná.
Technické parametry
Při vytvoření zahradního chodníčku pamatujte také na technické parametry. Je třeba například dodržet příčný i podélný spád komunikací a nezbytnou šířku cesty.
Vedlejší zahradní chodníky by měly mít šířku 40-80 cm. Méně frekventovaným cestičkám postačí kamenné nebo dřevěné nášlapné desky o šířce 40 cm. Cestička vedená v rovině má mít od středu na obě strany příčný spád. Voda stékající po cestě nesmí tvořit kaluže. Podélný spád má u cesty činit 0,5 až 1 cm na metr délky. U šlapáků a dlaždic volte takový rozměr, aby se na ně pohodlně vešla noha dospělého člověka. Středy jednotlivých nášlapů by měly být od sebe vzdáleny cca 65 cm. To umožní pohodlnou chůzi.
