Kde se vzala postel? Zajímavosti, o kterých jste neměli ani tušení
Ne vždy spávali lidé vleže. Kdysi dávno se spalo spíše v sedě, nebo v „pololeže“. Navíc se v dávných dobách spánek dělil na dvě části – naši předci spávali v noci jen pět hodin a v poledne další tři hodiny.
V jedné posteli spala celá rodina
První postelí byla široká dřevěná lavice. Přes den se na ní sedělo a v noci spalo. Většina z nás zná starodávné masivní postele, které mívali hospodáři. Často na nich spala celá rodina. Zpočátku bývaly velmi jednoduché, později krásně zdobené.
Exotické postele
Ve starověku používali lidé v oblasti Egypta a Persie rámová lůžka, která měla poskytovat maximální pohodlí, proto byla podélně prohnutá tak, jak to vidíme u dnešních zdravotních matrací. Na této konstrukci potažené kůží měl ležící hlavu a nohy při spánku výše, aby došlo k jejich odkrvení a odpočinutí. Už ve starověku tak lidé věděli, že rovná deska nemusí být vždy ideální. Staří Egypťané dokonce znali i lůžko skládací, neboli cestovní.
Lenošky
Později, v období antiky vznikla první pohovka - lenoška. Vznešený člověk ve starověku na ní dokázal trávit celé dny i hodiny. Spal na ní, jedl i pil, hrál hry a přijímal návštěvy, psal dopisy i řešil dění v domácnosti. Pro co největší pohodlí se bohatí panovníci obklopovali hromadami krásných měkkých polštářů a barevných přikrývek. V severských zemích, kde bylo chladněji se vyráběla masivní lůžka z tvrdého dřeva. Tyto postele se doplňovaly těžkou slaměnou matrací.
Vikingové
Svůj osobitý styl projevili při výrobě postele také Vikingové. Prohnuté příčky z tenkých prkének zajišťovaly matraci pérování a tím pohodlnější spaní. Tento systém se osvědčil a používal se mnoho století. Nahrazen byl až při vynálezu drátěnky - pružné kovové sítě, která byla umístěna v rámu postele.
Nebesa a baldachýny
Románská lůžka byla charakteristická vyřezávanými sloupky nohou a okrajů rámu. A protože na spáče občas nepříjemně foukalo, začaly se postele zakrývat různými závoji. Proto také vymysleli malou stříšku nad postel, tedy tzv. nebesa. Ta se s různými obměnami používala i v gotice a renesanci. Napřed měla podobu stříšky nad hlavou spícího, tzv. baldachýn. Později přibyly těžké shrnovací závěsy, které poskytovaly soukromí, klid a panstvo chránily před zraky sloužících. Taková baldachýnová postel byla nákladná záležitost a současně i znakem bohatství. Někdy měla obrovské rozměry a podobala se svým vzezřením malé chatě. Často byly tyto robustní postele pečlivě nazdobeny vyřezávanými ornamenty a čalouněny vzácnými látkami. Postel tak byla často jediným místem, kde bylo v chladných panstvích opravdu teplo.
Francouzská lehkost
Později, v období baroka a rokoka, tedy v 17. a 18. století, se už používaly baldachýny lehčí. Z Francie pak přišla úplná novinka, lehký nábytek bílé barvy zdobený zlacenými reliéfy květin. O století později se při výrobě lůžek začaly používat kovové trubky. Dvacáté století pak přineslo sektorový nábytek. Velká nazdobená monstra zůstala na zámcích.
Současnost
Postele se vyrábějí nejčastěji ze dřeva a z ocele, případně i ze slitin hliníku nebo i lamina (dřevotřísky). Postele jsou zpravidla vyráběny sériově v typizovaných rozměrech (rozměr ložné plochy), přičemž nejčastější je velikost 90 × 200 cm, ale oblíbená je také velikost lůžka 160 x 200 cm a další. Pro snadnější vstávání zejména zesláblých starších osob je vhodnější vyšší postel, zvaná také americká. Zvláštním druhem jsou zdravotnické postele určené do nemocnic a případně do domovů pro seniory. Mají jednak větší výšku ložné plochy a dále bohatší možnost polohování matrace. Jak vybrat správnou postel, jsme psali zde.
Konstrukce postele se obvykle skládá
- z dvou svislých čel (tzv. „v hlavách a v nohách“) také zvaných pelest, svislé stojací desky, případně s nohami.
- dvou dlouhých podélných svislých bočnic, nesených zpravidla čely
- roštu uloženého na bočnicích a čelech, případně samonosného rámu, který umožňuje tvořit postel bez bočnic. Rošt umožňující proudění vzduchu, které odvádí vlhkost z matrace i během spánku, bývá tvořen jednotlivými laťkami nebo prodyšnou deskou, dříve také drátovou pružinovou drátěnkou.
- matrace, nejčastěji pérové, pěnové nebo nafukovací gumové, položené na roštu, která mívá výšku (tj. tloušťku) od 10 cm až po asi 40 cm. Dříve stejnému účelu sloužil slamník.
