Menší kusy nábytku, okna i dveře opa­lujeme na bezvětrném místě venku nebo v dobře větrané místnosti, protože ze škvařících se nátěrů se odpařují rozpouštědla a latexové povrchy páchnou jako hořící pneumatika.

Pistoli držíme v jedné ruce, v druhé vhodnou škrabku. Proudem vzduchu z trys­ky, kterou pohybujeme asi 2 cm od povrchu, nátěr prohříváme, dokud nezačne bobtnat a nemá sklon se shrnovat, čemuž pomáháme škrabkou.

Pistoli stále držíme pod vhodným úhlem tak, aby se horký vzduch neodrážel zpět a nepropálil v těchto místech dřevo. Dříve, než přistoupí ke vzácnějším nábytku, by si to začátečník měl vyzkoušet na podobně natřeném prkénku. Oproti opalování benzinovou letlampou to jde rychleji a bezpečněji, pokud si dáváme pozor, abychom proudem vzdu­chu nezasáhly ruku se škrabkou.

Okenní křídla zbavíme napřed kování a záclonových háčků, sklo zakryjeme libovolnou nehořlavou deskou z lignátu, překližky nebo nenatřeného plechu a z fazetek změkčený nátěr vyškrabujeme vhodným dlátem, trojúhelníkovou škrabkou z příslušenství, nebo škrabkou vybroušenou „na mí­ru" z opotřebeného pilového listu.

Pokud bobtnající masa nátěru začne hořet, uhasíme plameny rázným sní­žením teploty vzduchu a poté nastavíme pistoli na nižší teplotu.

Po vychladnutí očištěné plochy obrousíme smirkem střední a posléze jemné drsnosti.