Určitě je znáte nebo jste je alespoň zahlédli v obchodě – samozavlažovací truhlíky či květináče. Název je trochu zavádějící: nádoba sice zavlažuje, ale ještě si pro vodu sama nedojde. I tak si ovšem každý dokáže představit, jak asi samozavlažovací nádoby fungují a v čem spočívají jejich výhody.

Proč květinám vadí příliš vody?

Rostliny v květináčích přelitých vodou také strádají. Proto se musí chránit i v období velkých lijáků. Ale i ve vedrech, pokud kořeny stojí ve vodě, začnou uhnívat a rostliny hynou. Proto musejí vždy kytky vodu vypít, pak se chvíli počká a teprve potom se dolévá.

Dva typy truhlíků se od sebe liší principem, na kterém fungují. Základem toho prvního je kombinace truhlíku na zeminu a nádoby na vodu, v níž je ještě plastová vložka, která působí jako přepad. Když se voda dostane až k ní, začne odtékat mimo truhlík. Tím je zajištěno, že kořeny rostlin nebudou dlouhou dobu ve vodě a nezačnou zahnívat.

Tyto květníky také mohou být doplněny speciální nálevkou na vodu pro jednodušší zalévání a jednoduchou měrkou na zjišťování množství vody.

Na jiném principu funguje druhý typ. Truhlík tentokrát doplňuje zavlažovací miska. Z ní vzlíná voda k rostlinám pomocí několika speciálních knotů.

Jak s nimi zacházet?

Samozavlažovací nádoby jsou ideální například pro petúnie a jejich hybridy, jakou jsou surfinie nebo milion bells. Těm dělá vlhko dobře. Ale jen voda sama nic nezmůže. Stále má převládat zemina, a to zhruba v poměru dva díly substrátu a jeden vody.

Pozor také při hnojení. Pokud používáme přípravky rozpustné ve vodě, hrozí, že než se závlaha dostane ke kořenům, živiny se usadí někde na dně nádoby. Proto je lepší používat třeba pomalu se rozpouštěcí tyčinky, které pícháme přímo do substrátu.