Příběhy ze života: Sousedská závist jim rozbila manželství

Představa života na vesnici bývá často příliš romantická
📷
Další 4 fotografie v galerii
 Exterier 
12. ledna 2019 10:36 / Shutterstock
  2   0
Chcete se stěhovat na vesnici? Ověřte si, jestli vaše představy nejsou romantičtější než skutečnost. Zde je několik příběhů, ze kterých se můžete poučit před případným stěhováním, abyste nebyli nepříjemně překvapení nebo dokonce zklamaní.

Idylická představa o klidném životě v souladu s přírodou někde na malé vesnici, daleko od ruchu a smogu velkoměsta a frekventovaných silnic, daleko od blikajících reklamních bilboardů a oblbujících nákupních center, v tichu u lesa pozorovat noční oblohu a poslouchat zurčení potoka. Pokud se jí rozhodnete podlehnout a sbalit si kufry, nemusí vždy na sto procent vyjít. Proč?

Sousedská závist jim rozbila manželství

Paní Dana vyrůstala na pražském sídlišti. Už od dětství ale toužila po tom bydlet na vesnici, chovat zvířata, pěstovat bylinky, ovoce a zeleninu. Její sen se vlastně vyplnil, i když v reálu vypadal trochu jinak, než jak si jej vysnila. Proti vůli rodičů nešla studovat balet, pro který měla nadání, ale vybrala si zemědělské inženýrství. A po svatbě si s mužem vyhlídli opuštěný statek na okraji malé vesničky a začali na něm chovat ovce a obdělávat půdu. Do toho se jim narodily postupně čtyři děti.

I když to bylo náročné, práci i rodinu zvládali manželé bez problémů. Horší to bylo se sousedskými vztahy. To, co se na malé vesnici projevilo nedlouho po jejich příchodu, byla závist. Protože Dana byla výrazně atraktivní žena, začali po ní pokukovat muži ve vsi a chvíli na to ji začaly svorně nesnášet místní ženy. Zhoršilo se to, když pak na nějaké vesnické veselici ve snaze sblížit se se sousedy zpívala a tančila. A paradoxně nedlouho poté proti ní začali brojit i muži – jedni proto, že vytrvale ignorovala jejich lichotky a nadbíhání, druzí proto, že uměla se zemědělskou technikou zacházet lépe než oni, takže k ničemu nepotřebovala jejich pomoc ani rady.

Dana netušila, že její domácnost je pod drobnohledem, a to doslova – z protějšího kopce ji soused pozoroval dalekohledem a chlapům v hospodě pak vyprávěl, jaké nosí spodní prádlo. Všichni společně se potom pohoršovali nad tím, že se za domem opaluje polonahá, což se ovšem dalo zjistit také pouze dalekohledem. Zatímco Dana se dokázala lidské hlouposti a malosti zasmát, jejího muže tato situace deptala. Byl zvyklý zapadnout do kolektivu, nevyčnívat, přizpůsobit se většině. Proto začal s místními vysedávat v hospodě a vést s nimi řeči, které by ho dřív vůbec nenapadly. Když se rozhodl podle jejich návodu zkusit svou ženu zkrotit, skončilo to rozvodem.

Dům tchána se stal vězením

Paní Jindra na rozdíl od Dany vesnický život od dětství znala. Proto kývla svému manželovi na nápad, že se z malého studentského bytu v Praze odstěhují na vesnici do jeho velkého rodného domu, ve kterém teď zůstal jeho ovdovělý otec sám. Plán to byl krásný. U domu byla velká zahrada, k ní patřil i kus lesa a rybník, na které se Jindra čekající první dítě moc těšila.

Idyla ovšem také netrvala dlouho. Tchán totiž před jejich přistěhováním chřadl především proto, že neměl komu v domě velet. A k nové obyvatelce se začal chovat trochu jako k nevolnici. Co se bude pěstovat a jaké postupy se zvolí, řídil pevnou rukou majitel domu. Stejně jako co se bude vařit a péct – budovat další kuchyň bylo totiž podle něho zbytečné plýtvání penězi. Že většina úkolů padala právě na nevěstu, nebylo divu. Patřilo to ke zvykům té rodiny – fyzickou práci v domě mají obstarat ženy, muži se mají soustředit na tu duševní, organizační a velící. Že má jeho snacha stejný vysokoškolský titul jako jeho syn, nebo že na spoustu činností má modernější postupy, mu bylo lhostejné. Když se proti autoritativnímu chování tchána ozvala, postavil se její muž na stranu svého otce.

Jindra se postupně během let dostala do izolace. V obci neměla žádnou kamarádku a i kdyby nějakou našla, neměla by kvůli všem domácím povinnostem čas se s ní vídat. Přemýšlela, že se vrátí zpátky do města, jenže byly tu tři malé děti, které byly na vesnici s tatínkem a dědečkem šťastné. Jindra kapituovala a zůstala.

Kombajny, sekačky, špatná voda, petky v kamnech, anonymy

Co všechno skýtá život na vesnici, tak úplně neodhadli ani manželé Petr a Lýdie. I oni se přistěhovali z Prahy. Bylo jim už kolem padesátky a rozhodli se v obci čítající asi dvacet domů dochovat nemocného strýce a pustit se přitom do ekologického farmaření. Chovali krávy, sami je dojili a mléko každý den rozváželi lidem v okolí. Pěstovali brambory a každý rok dávali něco z přebytku do školní jídelny. Také oni ale poznali i tu odvrácenou tvář vesnice. Někomu se prostě nelíbilo, že jsou to přivandrovalci, že nechodí do katolického kostela, že jsou příliš bio, že protestují, když místní pálí PET lahve v kamnech. Začali dostávat zlé anonymy, stále k nim chodily kontroly a občas jim někdo přestřihl ohradníky, takže dobytek pak museli honit po okolí. Všechno ještě zesílilo, když Petr úspěšně kandidoval do obecního zastupitelstva.

Ani mladí manželé Ondřej a Helena z Plzně nebyli ušetřeni vesnického rozčarování poté, co našli nový domov na opuštěné faře, kterou si pronajali. Představa o čistém vzduchu vzala zasvé, když zjistili, že špatně izolovaný dům plesniví a kolem domu vede stezka pro kombajny a traktory, když k nim zavál vítr zápach z nedalekého vepřína, z protějšího kopce tu každou sobotu duněla dlouho do noci diskotéka, když se ukázalo, že do obecní studny prosakuje voda z chemicky hnojených a stříkaných polí, když i oni zjistili, že místní obyvatelé jsou schopni zpopelnit ve svých kamnech doslova cokoli. K tomu se přidala nutnost vozit děti do školy a na kroužky autem, což jim, ekologicky smýšlejícím, vadilo asi nejvíc. Když stáli před rozhodnutím, jestli k tomu přidat i dojíždění za prací, rozhodli se přestěhovat do nedalekého okresního města. Zda je lepší vesnice nebo město, si můžete přečíst i zde.

Přátelský a komunitní život, nebo hádky a pomluvy? Zjistěte, kam míříte

Uvedené příběhy jsou staré asi deset let. Dnes je v něčem situace jiná a zdá se, že lepší, o čemž svědčí stále větší počty lidí mířících z měst na venkov. Jednak se na některých vesnicích proměnilo složení obyvatel, takže pojem místní a „náplava“ se značně relativizoval, ale změnilo se i to, že v některých obcích je dnes fungující a zajímavý komunitní život. Organizují se akce pro děti, budují se hřiště a sportoviště, pomáhá se nemohoucím, společně se chovají včely a vyrábí med, uklízejí se staré skládky a pořádají koncerty či happeningy.

Jiná je také realita, co se týče zaměstnanosti. Jednak se na vesnicích objevují noví podnikatelé a zemědělci, ale lidé, kteří se sem stěhují, už nejsou nutně závislí na tamní pracovní příležitosti nebo na dojíždění. Stačí jim totiž vlastní notebook a připojení k internetu. Každopádně zmíněná varování nepodceňujte. Pokud to jen trochu jde, zjistěte, jaká atmosféra v obci panuje, jestli se tam posílají anonymy, jestli je tam nějaká drbna, ze které mají jiní strach, jestli není rozhádané obecní zastupitelstvo, jestli je tam čistý vzduch, voda a jestli výrobna místního podnikatele nedělá rámus od pondělí do soboty. Teprve pak začněte balit kufry.

Jitka Holoubková | inStory.cz
Komentáře
Reklama

Mohlo by vás zajímat

Věda & Vesmír

V Austrálii byl objeven obří trilobit, který byl děsivým predátorem v období prvohor

Tech

Bezpečnostní riziko v našich domovech? Robotický vysavač dokáže shromažďovat citlivá data

Dům a zahrada

Potřebujete rychle vypulírovat sedačku nebo koberec? Pomůže vám silná trojice čističů

خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn خرید vpn
Zavřít reklamu