Nejnovější

5 tipů, jak osvěžit interiér: Jednoduché změny, které udělají velký rozdíl

V době ústředního topení, dokonalé tepelné izolace a spousty elektrických přístrojů, které generují teplo a víří prach, se vzduch nemá jak přirozeně zvlhčovat. A tak se se suchým vzduchem potýká čím dál více domácností. Pro lidskou pokožku je ideální vlhkost 40 až 55 % v létě, 30 až 50 % v zimě. Jenže ne v každé domácnosti se daří těchto hodnot dosáhnout.

Pokud vás suchý vzduch v bytě obtěžuje, vyplatí se investovat do zvlhčovače vzduchu. Lze je pořídit v různých cenových relacích, takže jsou dostupné prakticky komukoliv. Pokud chcete, aby vám zařízení dlouho a dobře sloužilo, je třeba jen vybrat správný typ. Poradíme, jak na to.

Druhy zvlhčovačů

Na trhu je k dostání několik variant zvlhčovačů vzduchu. Obecně rozlišujeme tři druhy – ultrazvukové zvlhčovače, zvlhčovače s přirozeným odparem (diskové nebo s filtračními kazetami) a zvlhčovače na principu horké páry, takzvané parní zvlhčovače. Všechny tyto typy mají svá specifika, výhody a nevýhody a ta se vyplatí znát, než si nějaký pořídíte.

Ultrazvukové zvlhčovače vzduchu

Ultrazvukové zvlhčovače vzduchu pracují s ultrazvukovým oscilátorem. S jeho pomocí vodu rozsekají a vytvoří z ní mikroskopické kapičky, které se uvolňují a rozprašují do vzduchu. Takto malé částečky se pak ve vzduchu vypaří velice rychle a zvyšují vlhkost v místnosti.

Pracují rychle a výsledku jejich práce si všimnete hodně brzy. To všechno při velmi malé spotřebě elektřiny a nízké hlučnosti. Ovšem na druhou stranu, tyto zvlhčovače musí bezpodmínečně používat destilovanou, nebo alespoň přefiltrovanou vodu. Minerály a chemické látky, které jsou jinak v běžné vodě obsaženy, se totiž do vzduchu nerozptýlí, ale pomalu se usadí. V lepším případě jako drobný bílý prášek v okolí přístroje, v horším případě zanesou samotný zvlhčovač a znemožní jeho další používání. Proto tyto přístroje vyžadují pravidelné čištění a v případě, že využívají antibakteriální filtry, i častou výměnu filtru, který se jinak snadno zanese.

Zvlhčovače vzduchu s přirozeným odparem

Jde o přístroje, u nichž dochází k výparu vody přirozenou cestou. Odpar je poměrně pomalý a málo efektivní (nedosáhnete vyšší vlhkosti než nějakých 50 až 55 procent), protože ho ničím neurychlujete.

Vzhledem k tomu, že dochází k přirozenému odparu, není zvlhčování vzduchu nijak rychlé. Jde spíše o pomalejší (zato však úspornou) metodu. Elektrickou energii spotřebovává pouze větráček, který vlhkost vyhání ven. Díky tomu je spotřeba velmi nízká. Za větráček se pak často umísťují filtry, které umožňují společně se zvlhčováním vzduchu zároveň ovzduší v místnosti filtrovat a čistit. Zbavíte se tak nepříjemných bakterií, mikroorganismů nebo výtrusů plísní. Zároveň je ale potřeba přístroj udržovat – přinejmenším ho čistit (jinak se budou ve vodě množit mikroorganismy a plísně), zbavovat usazených minerálů a případně měnit filtry. Dělíme je do dvou kategorií:

Diskové zvlhčovače vzduchu – disponují dvěma rotačními disky z umělé hmoty. Ty se ve vodě otáčí, pohánějí ji, voda se přitom účinkem pokojové teploty samovolně odpařuje. Vlhkost pak rozhání do vzduchu ventilátor.

Zvlhčovače s filtračními kazetami – využívají systému filtračních kazet ze savého materiálu. Ty do sebe vodu nasávají, odpařují a vlhkost je rozháněna ventilátorem do okolí. Vzduch se tím mimo jiné čistí, ale zároveň je nutné filtrační kazety měnit a pravidelně dokupovat.

Parní zvlhčovače

Obsahují topnou spirálu nebo jiný prvek, který se elektrickou energií ohřívá a vodu odpařuje. Je to hygienické, ale energeticky náročné.

Tento způsob zvlhčování vzduchu je velmi hygienický. Topná spirála produkuje pod přívodem elektrické energie hodně tepla, které vodu ohřívá na vysokou teplotu. Dochází tak mimo jiné k likvidaci mikroorganismů (jde o jediný druh zvlhčovačů, doporučovaný alergikům, astmatikům i dětem). Ovšem ohřev vody, jakkoliv je rychlý (odpar je výrazně rychlejší než u předchozích druhů), vyžaduje množství elektrické energie a je i poměrně hlučný. Pro představu si zkuste vybavit, jak funguje rychlovarná konvice. Nejsou zde žádné dodatečné náklady (kromě elektrické energie), ale je nutné dbát zejména u dětí na bezpečnost. Po převrhnutí se mohou horkou vodou opařit.

Podle čeho zvlhčovač vybrat

Výběr zvlhčovače vzduchu je v mnoha ohledech podobný jako výběr čističky vzduchu. O těchto přístrojích jsme blíže psali zde. Předně byste se měli rozhodnout, k čemu ho chcete využít. Jiný se vyplatí pro alergika a jiný třeba pro pěstování tropických rostlin. Zapomínat byste neměli ani na to, v jakém prostoru má zvlhčovač fungovat. Malá ložnice potřebuje jiný výkon než velký obývák nebo celý byt. Stejně tak uvažujte i o nákladech – pořizovací cena + elektřina + filtry/kazety a podobně. Teprve na základě všech těchto kritérií byste měli vybírat konkrétní přístroj.

Velikost místnosti

Parametrem, který o využitelnosti zvlhčovače vzduchu vypovídá asi nejvíce, je jeho maximální zvlhčovací výkon. Ten vám říká, kolik mililitrů (respektive gramů) vody se ve formě páry uvolní do vzduchu v místnosti za hodinu. Velmi úzce to souvisí s velikostí místnosti, ve které chcete zvlhčovač používat. Ideální je vždy najít vhodný poměr mezi výkonem a plochou místnosti. To vypadá zhruba následovně:

• Výkon 100 až 200 ml/h – místnost do 15 m2
• Výkon 200 až 300 ml/h – místnost od 15 do 30 m2
• Výkon 300 až 400 ml/h – místnost od 25 do 45 m2
• Výkon 400 až 500 ml/h – místnost od 40 do 55 m2
• Výkon 500 až 600 ml/h – místnost od 50 do 70 m2

Spotřeba elektřiny

Co se týče spotřeby, je potřeba počítat s tím, že tyto přístroje budou v provozu dlouhodobě a pravidelně. Přestože jejich spotřeba není nijak extrémní, je potřeba s ní počítat a náklady na elektřinu si dopředu propočítat. Spotřeba se výrazně liší u jednotlivých typů:

• Parní zvlhčovače – až 300 W, protože musí vynaložit hodně energie na ohřev vody.
• Ultrazvukové zvlhčovače – kolem 130 W, což hlavně způsobuje ultrazvukový oscilátor.
• Zvlhčovače s přirozeným výparem – jen do 50 W, neboť energii spotřebovává pouze ventilátorek na rozhánění páry.