Stanou se umělé trávníky budoucností našich zahrad? Vypadají dobře, šetří práci a nakonec i peněženku
Jedním z klíčových aspektů, proč někoho zaujme varianta umělé zeleně, je péče o tu živou. Ta totiž zahrnuje velké množství času. Mluvil jsem sice o sekání, ale vyndávat každý 14 dní sekačku z kůlny a trávit s ní sobotu není to jediné, na co majitelé zahrad narážejí. Takový trávník totiž potřebuje velkou péči, aby neuhynul. Čeká vás setí trávy, následné řešení veder a suchých dní, kdy jej nejspíš budete muset pokropit, aby neuhynul, a pokud se vám to úspěšně podaří, pak teprve přichází na řadu sekání, aby zase z trávníku nebyla džungle.
V podstatě je to neustálá práce, kvalitní semena něco stojí, vodu platíte a samozřejmě počítejte, že hezké zahradě je třeba obětovat velké množství času. Pokud vám pak trávník náhodou uhyne kvůli příliš velkým parnům, až budete na dovolené, můžete klidně začít znovu od začátku.
Někteří lidé utratí hromadu peněz za trávník, který se jim nedaří udržet naživu, a tak pro ně může být mnohem lepší a modernější variantou ten umělý. Záleží samozřejmě na jeho kvalitě, protože některé jsou umělé doslova. V dnešní době jsou ale obvykle vyrobeny z polyetylenu, který je mnohem měkčí. Je to mnohem hezčí pocit a estetičtější vzhled. Lisy Morrisová trpěla stejným problémem, ale nechala si nainstalovat umělou trávu a nyní je se svým obydlím a především pozemkem kolem něj zcela spokojená. Umělý trávník je v podstatě takový venkovní koberec.
Pro spoustu lidí se rozhodně umělá tráva stane tou ekonomičtější variantou, takže není od věci ji zvážit, chystáte-li se vylepšovat zahradu. Přichází krize a tohle je způsob, jak ušetřit peníze a mít za svým plotem trávník doopravdy zelenější. Kromě finančních potíží totiž přišla také příšerná vedra a ta způsobují nedostatky vody. Tento krok byl například v uvalen na zákazníky Southern Water v Hampshire a na Isle of Wight od 17:00 BST. To znamená, že používání hadic k zalévání zahrad, čištění aut, napouštění okrasných jezírek a bazénů nebude povoleno. Omezení by měla trvat tři týdny.
Podobná opatření se zavádějí v Kentu a Sussexu po nejsušším červenci od roku 1935. Kdo poruší pravidla, může dostat pokutu až 1000 liber. U nás jsme zatím takový problém řešit nemuseli, ale je víc než jasné, že vedra se budou rok od roku stupňovat, a není tedy vůbec vyloučeno, že i Česká republika začne být brzy vděčná za zahrady, jež nepotřebují zavlažování. Snadno by se totiž mohlo stát, že se stupňujícími se vedry o své krásné zahrady přijdeme.
Vizuály jsou pro nás velice důležité. Mnoho lidí, kteří byli během uzamčení omezeni ve svých domovech, nemělo nic jiného, na co by se mohlo dívat, kromě svých vlastních zahrad nebo balkonů. Proto se všichni odnepaměti snažíme mít to doma co nejpěknější a o své domovy pečovat. Umělé trávníky se přitom drží již od roku 1964, kdy byl nainstalován první z nich. Jednalo se o první rozsáhlou instalaci takzvaného syntetického trávníku. Tehdy byl patent pojmenován zcela jedinečně, šlo o monofilamentový stuhový vlasový výrobek a podán byl koncem prosince 1965. Tahle umělá tráva měla už tehdy sloužit nejen pro výzdobu. Trávník, který odolal opotřebení bot s hroty a špunty, byl bez pochyb úspěchem. Povedlo se jej vytvořit trvanlivý, odolný vůči povětrnostním vlivům a sdílel dokonce charakteristiku přírodního trávníku.
Následně v roce 1965 postavil soudce Roy Hofheinz stadion AstroDome, v Houstonu. Jednalo se o první krytý stadion na světě a svého času byl nejprve pokryt přírodním trávníkem. Jelikož se mu ale na stadionu vůbec nedařilo a hlavně z důvodu střešních panelů, které denní světlo spíše zesílili, než aby jej rozptylovaly rovnoměrně, se sotva několik měsíců po postavení Roy Hofheinz rozhodl vyzkoušet testovací trávník Chemgrassu pro tréninkové místo Astros. Zmiňovaný Stadion AstroDome se snažil najít nějakou použitelnější variantu pokrytí povrchu. A tak Hofheinz obrátil svou pozornost k trávníku umělému. Objednaný kus byl vyvinut touto americkou společností, která se jmenovala Astroturf. Od té doby se tento pojem stal generickou ochrannou známkou pro jakýkoli umělý trávník v průběhu konce 20. století.
Je to tedy už pěkná doba, co lidé začali jevit zájem o trávníky tohoto typu a stále se úspěšně drží. Navíc přicházíme do doby, kdy je vlastně vše umělé v módě. Nábytek se již nevyrábí z masivního dřeva, svět je přehlcen plasty a lidé je stále vítají ve svých obydlích. Z logického hlediska tedy můžeme očekávat nárůst zájmu o tuhle variantu zahrad. Má to ale i drobné nevýhody. Není zatím jasné, kolik trávníky vydrží v souboji s počasím. Teploty, které má plast vydržet, by mohly dosahovat až 100 stupňů, pokud jsou ale silná horka, o trávník v podobě koberce se bez bot snadno spálíte. Stejně tak v obdobích deště nebude pobyt na něm tak snadný, protože vysychání mu potrvá o něco déle než klasické trávě, jež nechá všechno vsáknout do země. Navíc pokud jde o stav naší planety a počtů umělotin na ní, je zájem o plastovou trávu lehce znepokojující. Klimatická krize po nás šlape a my začínáme toužit po plastových podlahách překrývajících naše zahrady.
Autorský článek. Další zdroje: Umelytravnik.cz, Bbc.com
