Nejnovější

5 tipů, jak osvěžit interiér: Jednoduché změny, které udělají velký rozdíl

Problematika tepelných izolací je poměrně složitá, laická veřejnost má pak tendenci si některé věci zjednodušovat. Výsledkem jsou ale často naprosté fámy, které stavebníkovi zbytečně komplikují život.

Podle profesionálů je až k nevíře, kolik nesmyslných pouček v souvislosti s tepelnou izolací vstoupilo do obecného povědomí a bylo přijato za pravdivé a užitečné. Jaké jsou ty nejčastější?

Silnou stěnu není třeba zateplovat

Mnoho lidí se chlácholí tím, že jejich starý dům má stěny silné 80 cm, které skvěle izolují a není je tak třeba zateplovat. Jenže pravda je poněkud jiná.

Podle současné normy stěna z plných cihel o tloušťce menší než asi 190 cm již nevyhovuje. A pokud by měl dům splnit ne minimální, ale doporučenou normu, musela by být tloušťka stěny skoro tři metry. Tyto údaje souvisejí s prostupem tepla vícevrstvou konstrukcí a průběhem teplot v konstrukci. I když máte opravdu tlusté zdi z plných cihel, izolace se tak podle specialistů většinou vyplatí. O tom, jak vybrat správná okna, jsme psali zde.

Pod polystyrenem dům nedýchá a bude vlhnout

V prvé řadě je nutné si říct, co to znamená, že dům dýchá. Lidé zpravidla „dýcháním“ myslí odvod vlhkosti (vodní páry) z vnitřku domu.

Většina materiálů používaných ke stavbě domů je porézní a skrz tyto póry pochopitelně dochází k difúzi plynů a vodní páry. Množství páry, která takto projde ven z domu, je ale poměrně malé a rozhodně nelze spoléhat na to, že tímto způsobem udržíte při běžném provozu vlhkost v domě na přijatelné úrovni. Nadbytečné vlhkosti, oxidu uhličitého a různých škodlivin se prostě musíte zbavovat větráním.

Pokud ale stěny zateplíte pěnovým polystyrenem, který má uzavřené póry a je oproti zdivu relativně málo propustný pro vodní páru, pak skutečně může vzniknout problém. Nedojde sice k nějakému znatelnému vzestupu vlhkosti v domě, ale může dojít ke kondenzaci vlhkosti ve stěně.

Souvisí to s tím, že ve směru zevnitř ven teplota ve zdivu klesá a v určitém místě pak může být teplota tak nízká, že dojde ke kondenzaci vodní páry obsažené ve vzduchu. Teplota, kdy k tomu dojde, se nazývá rosný bod, a pro vzduch o teplotě 20 °C a relativní vlhkosti 50 % je teplota rosného bodu přibližně 9 °C.

Nejvýrazněji se efekt projeví, pokud se použije jen tenká vrstva PS na dobře izolující stěnu. Pokud například „vylepšíte“ stěnu z tvárnic Ytong 30 cm přidáním 6 cm PS, teplota na rozhraní PS a Ytongu bude (při venkovních teplotách pod nulou) pod rosným bodem a kvůli tomu, že Ytong je dost pórovitý, zde může v průběhu zimy nakondenzovat značné množství vlhkosti. Při poklesu venkovní teploty pod – 16 °C zde dokonce zkondenzovaná vlhkost zmrzne, což může mít za následek poškození zdiva! Problém je ještě zhoršen v místech tepelných mostů (rohy, špalety oken, základová deska).

Výraznější kondenzace a silné provlhnutí stěny ještě dále sníží její tepelně izolační schopnost, což má za následek další pokles teploty a ještě větší kondenzaci v těchto místech.

Nejlépe se problémům s kondenzací vlhkosti vyhnete, když použijete silnější vrstvu tepelné izolace a méně tepelně izolující stěnu. Pěnový polystyren je tedy „nebezpečný“ izolant, ale pouze v tenké vrstvě.

Když nelze izolovat zvenku, je dobré dát izolaci dovnitř

Z čistě tepelného hlediska je to vlastně jedno, 14 cm PS na stěně z plných cihel o šířce 45 cm sníží únik tepla přibližně na 20 % původní hodnoty, ať už je zvenku nebo zevnitř. Problém ale je, že zatímco u izolace zvenku je teplota cihelného zdiva vysoko nad rosným bodem, u vnitřní izolace je naopak zdivo prochlazené hluboko pod nulu.

Tento stav lze tolerovat v případě, že vrstva izolace je souvislá a nejsou v ní tepelné mosty.

Pokud ale takovéto vnitřní zateplení dáte na stěny ve starém domě, pak se v místech stropu, podlah či oken bude stýkat venkovní velmi studená stěna s vnitřním vlhkým vzduchem a bude tam docházet k masivní kondenzaci. Vnitřní zateplování je proto mnohem obtížnější a riskantnější záležitost než zateplení vnější.

Zázračné tepelně-izolační nátěry

Čas od času se na trhu obejví zázračné přípravky, které v tloušťce několik milimetrů nahradí centimetry pěnového polystyrenu. Zpravidla se jedná o materiál, jehož tepelně izolační vlastnosti jsou dány použitím dutých kuliček (s náplní nějakého plynu) a pojivo má údajně  nízkou emisivitu (nevyzařuje dlouhovlné tepelné záření).

Pokud jde o kuličky, tak principielně nemohou být o mnoho lepší než pěnový polystyren (i kdyby v nich byl xenon nebo dokonce vakuum, tak se uplatní tepelná vodivost jejich stěn a pojiva mezi nimi). Pokud jde o nízkou emisivitu, ta se na vnější straně fasády zrovna moc neprojeví, protože venku, kde skoro vždy fouká alespoň slabý vítr, je většina tepla z povrchu stěny přenášena konvekcí (pohybem vzduchu).

Jediná izolace, která může být účinná v milimetrových tloušťkách, je vakuum. Na trhu jsou již opravdu k dispozici vakuové izolační panely. Součinitel tepelné vodivosti vakuové izolace se udává λ = 0,004 W/(m.K). V praxi se počítá se zhruba dvojnásobnou hodnotou, protože vakuum uvnitř může časem degradovat. Při těchto hodnotách je možné použít k izolování stěny na úroveň pasivního domu pouze 6 centimetrů silný vakuový panel. Obecně by se ale měli mít lidé před zázračnými a levnými řešeními na pozoru.