Nejnovější

Jak ušetřit každý měsíc až třetinu na energiích? Některé i zdánlivě banální způsoby opravdu fungují

Vápenné výkvěty nejsou problémem pouze betonových výrobků, ale běžně se vyskytují například také na starém zdivu, které je vlhké. Rozlišujeme vápenné výkvěty primární a sekundární.

Vápenné výkvěty primární

Primární se tvoří pouze po omezenou dobu po vyrobení betonových výrobků reakcí hydroxidu vápenatého se vzdušným oxidem uhličitým za vlhka v povrchových vrstvách betonových výrobků.

Vápenné výkvěty sekundární

Sekundární se pak tvoří po celou dobu životnosti betonových výrobků reakcí vyplavovaného hydroxidu vápenatého na povrch a jeho reakcí se vzdušným oxidem uhličitým za vlhka.

Primární výkvěty nemají vliv na užitné vlastnosti výrobků. Jedná se pouze o dočasnou estetickou vadu. Jejich samovolné vymizení účinkem povětrnostních vlivů je dlouhodobější proces v řádech měsíců až let, podle daných podmínek. I když tvorbě vápenných výkvětů nelze zcela zabránit, lze míru tohoto jevu alespoň minimalizovat. 

Každá stavební konstrukce je vystavena specifickým podmínkám, proto se nedá nikdy přesně stanovit doba, po kterou se vápenné výkvěty budou vyplavovat na povrch konstrukce a následně působením povětrnostních vlivů ustupovat. Podle odborníků ale tato doba ve většině případů nepřesáhne tři roky.

Výskyt vápenných výkvětů je vždy úzce spojen s vlhkostí. Vlhkost obsažená v jednotlivých dlažebních kamenech nebo betonových tvárnicích zdiva transportuje na povrch výrobku či konstrukce hydroxid vápenatý vznikající hydratací oxidu vápenatého obsaženého v cementu. Po odpaření této transportní vlhkosti z povrchu betonového výrobku a kontaktu hydroxidu vápenatého s oxidem uhličitým z ovzduší se vytváří povlaky většinou bílého kalcitu. Tento původně těžce rozpustný kalcit vystavený povětrnostním vlivům pak po čase následně přechází v rozpustnou formu – hydrogenuhličitan vápenatý, který postupně samovolně vymizí.

Existují i další, daleko méně časté formy výkvětů, které se mohou projevovat i za řadu let, pokud je betonová konstrukce vystavena působení vody obsahující různé rozpustné soli. Tyto soli mohou být obsaženy v zemině a přes špatně provedenou hydroizolaci se dostávají do konstrukce, případně se mohou dostávat do konstrukce ze srážkové vody. Stejně jako hydroxid vápenatý na povrchu vykrystalizují a způsobí podobné povlaky a skvrny.

Jak snížit míru výskytu vápenných výkvětů

I když se jedná o zcela přirozený jev, z estetického hlediska mohou někomu vápenné výkvěty na nové zídce nebo vydlážděné cestě vadit. Pro snížení míry výskytu vápenných výkvětů doporučují odborníci při zdění používat zdicí a spárovací maltu na cementové bázi, která má oproti maltě vápenocementové výrazně nižší obsah hydroxidu vápenatého po zatvrdnutí a díky tomu je pravděpodobnost výskytu vápenného výkvětu nižší, respektive výkvět se bude objevovat v menší míře.

Tvorbu vápenných výkvětů lze ovlivnit také konstrukčním provedením stavby. Dlážděné kryty je třeba zhotovit tak, aby nedocházelo k hromadění vody v loži krytu. Proto by mělo být lože dlážděného krytu zhotoveno z kameniva, které obsahuje minimální množství prachových částic, které na sebe vážou velké množství vody a způsobují trvalé uložení dlaždic ve vlhkém prostředí. Nejvíce se vápenné výkvěty tvoří u dlážděných krytů u nichž jsou dlaždice uloženy do betonu, tedy do nepropustného lože, a nebo je z betonu zhotovena podkladní vrstva.

Problémy vznikají nejvíce u opěrných zdí. Tato stavební konstrukce musí být provedena tak, aby nebylo možné hromadění vody za zdí a její trvalé pronikání přes zeď, tj. zeď musí být v úrovni základů opatřena drenáží pro odvod vody, zásyp za zdí musí být až k drenáži vodopropustný (nejlépe hrubé kamenivo) a zasypaný povrch zdi je dobré zakrýt geotextilií. Pokud není postup dodržen, stane se tvorba vápenných výkvětů trvalým problémem. Jediným řešením pak je odkopat zásyp a výše popsané stavební úpravy dodělat dodatečně.

Další možností, jak do jisté míry zamezit tvorbě vápenných výkvětů, je povrch dlažby či zídky naimpregnovat. Funkčnost impregnace na dlažebním krytu je cca 2 až 3 roky, podle intenzity jeho užívání. Přirozeným mechanickým otěrem a povětrnostními vlivy postupně efekt impregnace slábne. Na svislé konstrukci (zídce, plotu), která není mechanickým otěrem v takové míře namáhána, je funkčnost impregnace ještě delší (5 i více let). Podmínkou však je, že stavebník správně provede (vyspáduje) podloží, respektive funkčně provede hydroizolaci v případě svislé konstrukce.

Impregnace

Pokud se rozhodnete betonové výrobky impregnovat, musíte dlažbu nejprve očistit od prachových či jílových nečistot, případně od již vykrystalizovaných výkvětů. K očištění povrchu lze použít nejprve běžný kartáč s vodou, do které můžete přidat trochu jaru. Na už vykrystalizované výkvěty můžete použít i tlakovou vodu nebo ocet. Pokud je však vápenný výkvět intenzivnější formy a žádný z těchto postupů nezabere, budete si muset v obchodě pořídit čistič povrchu betonových výrobků. Jedná se o vodný roztok kyseliny mravenčí. Jde ale opravdu o krajní řešení - tento agresivní přípravek rozrušuje nejen strukturu výkvětů, ale také narušuje povrchové vrstvičky betonového výrobku. Navíc přípravek negativně ovlivňuje pevnostní strukturu betonu. Proto je nutno s tímto čističem pracovat obezřetně a opatrně.

K vlastní úpravě povrchu betonových výrobků (nejen zdicích materiálů, ale i dlažeb ) lze použít impregnaci na bázi akrylátových pryskyřic, nebo na bázi organických sloučenin křemíku, které jsou obecně nazývány silany a siloxany. Beton lze ošetřit i pomocí nano impregnace, o této metodě jsme psali zde.