Saturejka - kdo ji pozná, už se bez ní neobejde
Saturejka je staré, dávno používané koření. Český botanický název je saturejka zahradní, lidově se jí říká satorka, číbr, šubra. Patří s řadou dalších voňavých bylin do velké čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae).
Při sběru se odkrajuje celá kvetoucí nať, jen kousek nad zemí kvůli zužitkování všech větviček. Ve volné přírodě saturejka neroste, ale kdo si ji neumí vypěstovat, může si ji koupit v lékárně nebo ve specializovaném potravinářském obchodě.
Původ saturejky, jako u většiny koření, je v oblasti Středomoří, ze starořecké kuchyně se její sláva rozšířila po celém světě. Není to jen zásluhou její vůně a chuti, ale i proto, že značně zlepšuje stravitelnost pokrmů. Týká se to především těžkých masitých pokrmů a "nadýmajících" potravin (luštěniny, zelí), u nichž je saturejka první trávicí prevencí.
Čistě léčebné uplatnění saturejky využívá její (mezi bylinkami málo časté) schopnosti zvyšovat krevní tlak. Ve formě čaje, v obvyklém dávkování, léčí i zánět žaludku (gastritidu) a tenkého střeva, uvolňuje plynatost střev, pomáhá při akutních a chronických průjmech.
Stimuluje činnost celého trávicího traktu, aktivuje slinivku břišní, pomáhá vyhánět střevní parazity a celkově posiluje organismus.
Saturejkový čaj
- při zánětu střev
Polévkovou lžíci natě saturejky přelijeme šálkem vařící vody, 5 minut necháme vyluhovat a přecedíme. Před jídlem pijeme 3 – 4 krát denně.
- při poruchách zažívání
Rovnou polévkovou lžíci natě saturejky přelijeme šálkem vařící vody a necháme 5 až 10 minut vyluhovat. Pijeme po jídle, nálev kromě zlepšení zažívání uvolňuje i žaludeční bolesti.
Pěstování saturejky
V našich končinách se pěstuje saturejka zahradní, případně saturejka horská. Pěstování saturejky je nenáročné a můžeme ji pěstovat jak na zahrádce, tak v květináči doma za oknem. Vyséváme na jaře. Klíčí přibližně 2 týdny. Saturejku vyséváme na záhonku řídce a na slunečné místo, neboť má ráda slunce a teplo. Stejně tak, pokud ji pěstujeme doma, umístíme květináč na parapet, kde bude mít dostatek světla. Daří se jí v lehčích (humózních) půdách, ale není to podmínkou. Sklízíme v době květu (červenec – září) a sušíme ve stínu.
