Bioarchitektura je umění a věda o tom, jak stavět budovy, které vytvářejí, udržují a rozvíjejí život a živé systémy. Biologická architektura zahrnuje všechny úrovně viditelného i neviditelného světa – nejedná se o „zelenou” architekturu ani o stavby z bio materiálu. Jde o vyjádření maximálního spojení s přírodou. Žijeme v neustálém těsném spojení s přírodou, kterou se snažíme měnit a přitom je to právě příroda a její principy, které mění nás.

Struktura navrhované stavby musí splňovat 3 základní vlastnosti – musí být trvanlivá, užitečná a krásná. Proto se v bioarchitektuře používají přírodní materiály a technologie šetrné k životnímu prostředí. Rovněž je zde kladen velký důraz na kvalitní řemeslnou práci.

Projekty domů, které zahrnují základní principy bioarchitektury, se vyznačují kvalitou obytného prostředí vzhledem k lidským potřebám. Při výstavbě domů je dodržováno 25 pravidel zdravého bydlení podle zásad stavební biologie.

Znáte 25 pravidel zdravého bydlení?

stavební pozemek bez umělých a přírodních anomálií

obytný dům umístěný mimo zdroje emisí a hluku

přirozený způsob výstavby v místech obklopených zelení

výstavba domů ve spojení s přírodou, vycházející vstříc člověku a potřebám rodiny

stavba nezpůsobuje negativní sociální dopady

používá se přírodních a nefalšovaných stavebních materiálů

dochází k přirozené regulaci vlhkosti vzduchu v místnosti za použití materiálů vyrovnávajících vlhkost

snižující se vlhkost v novostavbách

vyvážený poměr mezi tepelnou izolací a akumulací

optimální teplota vzduchu a povrchu stěn v místnosti

dobrá kvalita vzduchu při jeho přirozené výměně

sálavé teplo pro vytápění

denní světlo, případně umělé osvětlení odpovídající přírodním podmínkám

zachování přirozených radiačních polí

omezení umělých elektromagnetických polí

stavební materiály s nízkou radioaktivitou

ochrana proti hluku a vibracím

příjemná nebo neutrální vůně bez vylučování jedovatých látek

omezení plísní, bakterií, prachu a alergenů

vysoká kvalita pitné vody

stavba nezpůsobuje zhoršování životního prostředí

snižování spotřeby energie na minimum při maximálním využití obnovitelných zdrojů

výběr stavebních materiálů přednostně z místních zdrojů

využití znalostí z oblasti fyziologie a ergonomie při vytváření interiéru a jeho zařízení

uplatnění harmonických rozměrů, proporcí a forem